Garantem rubriky Hostinec je
Ladislav Zedník (nar. 1977 v Praze), básník a publicista. Vystudoval geologii a paleontologii na Přf UK, donedávna se živil mikropaleontologií, v současnosti učí na Základní škole Průhonice; žije v Praze-Hodkovičkách. Vydal básnickou sbírku Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (Argo, 2006), která byla nominována na cenu Magnesia Litera. Publikoval v almanaších (Cestou, Almanach 7edm) i v řadě literárních časopisů (Host, Weles, Souvislosti, Psí víno aj.). Jeho verše byly přeloženy do italštiny (almanach Rapporti di errore, Mimesis 2010). Pod přezdívkou egil působí jako redaktor kulturního serveru www.totem.cz. Od roku 2009 rediguje rubriku Hostinec. Je vášnivým kuřákem dýmky; ve volných chvílích pracuje na rukopisu své druhé básnické knihy Neosvitly.
Ladislav Zedník na fotografii Ondřeje Lipára
Příspěvky do rubriky Hostinec, která je určena k publikování a komentování prací nezavedených autorů, můžete posílat na adresu zednik@hostbrno.cz
— ze své tvorby vyberte pouze deset až patnáct, podle vás nejzdařilejších, básní či krátkých textů;
— vždy uvádějte svoji poštovní adresu; zašleme vám vyjádření, případně rovnou číslo Hosta s otištěnými básněmi;
— neočekávejte okamžitou odpověď; zásilek přichází velké množství a „odezva“ na vaši zásilku se může (zvláště přes léto) protáhnout na dva až tři měsíce.
Šel jsem před pár dny po periferii Průhonic a opakoval si — stále dokola — začátek Eliotovy Pustiny: Duben je nejkrutější měsíc, duben je nejkrutější měsíc, April is the cruelest month… Proč duben, proč proboha zrovna duben, proč ne listopad, který okrádá stromy o listí, proč ne žebravý prosinec. Ale jak jsem se tak díval na probouzející se vegetaci — na všechno to zběsilé klíčení, rašení, pučení, došlo mi to. V dubnu se příroda rozbíhá na plné obrátky. Po zimním spánku začíná nejkrutější, protože tak zaťatá, prudká a neodvratná, fáze vegetačního cyklu. A kolik se na jaře rodí básní… Ale dost řečí o krutosti a — tak citlivě, jak jen to svedu — k vašim veršům. více ▸
Poslední dobou Hostinec vzkvétá, alespoň co do čísel. Opět se mi sešel pěkný paklík příspěvků. A opět jsem musel vybírat; a stejně jako minulý měsíc — i nyní jen tak na okraj poznamenávám: pokud se na vás nedostalo tento měsíc, nezoufejte, jste v pořadí.
Na textech, které mi do Hostince chodí, mě nepřestává udivovat především jejich rozmanitost. Čtení tolika poetik v tak krátkém časovém horizontu není snadné. Básně v próze střídá intimní lyrika, ta se hned vzápětí, u dalšího autora, obrací v sociálně-angažovanou machu… Nezbývá mi než se v té rychlosti řídit intuicí. A rychle rozlišovat. Pravda je, že má-li být text dobrý, tak si každá látka, pokud je pro autora podstatná, sama najde svoje optimální výrazové prostředky. Pokud to tak není, výsledkem je póza. A pokud tomu tak je, výsledkem nutně nemusí být skvělá báseň. Musí být přítomna jakási přidaná hodnota: originální zření, schopnost vládnout slovem, talent. A v tomto okamžiku už se na intuici snad lze spolehnout. více ▸
Pro únorový Hostinec ke mně doputovalo bezmála třicet obálek s vašimi texty. Nepamatuji si, že bych kdy pracoval s větším množstvím zásilek. Protože kapacita Hostince je omezená, vy, na něž se zatím nedostalo, buďte trpěliví. Jistě se k vašim obálkám (či ještě lépe — k počítačovým souborům, protože nyní je možné zasílat příspěvky do Hostince i v elektronické podobě) brzy dostanu. A nyní už k vašim textům: více ▸
Hostinec se mi tentokrát trefil do onoho kratičkého mezidobí mezi Vánocemi a koncem roku. Mám tohle období rád. Je podkreslené nostalgií po právě skončených svátcích, není však zatížené jejich okázalostí. A zároveň si rok co rok uvědomuji, jak se sypký čas zpevňuje. Všechna úmrtí, ztráty, prohry… V nastalém mezidobí, kdy jedno končí a druhé ještě nezačalo, je četba básní obzvláště intenzivním zážitkem. K těm vašim: více ▸
