Když na jaře loňského roku v pouhých devětačtyřiceti letech náhle zemřel spisovatel Jan Balabán, byla to obrovská ztráta nejen pro jeho blízké, ale také pro tisíce čtenářů a českou literaturu vůbec. O tom, jak výjimečné zde bylo jeho postavení, svědčí mimo jiné i fakt, že jeho román Zeptej se táty suverénně zvítězil v anketě Lidových novin „Kniha roku“ a že to bylo již druhé Balabánovo vítězství v této anketě. Výjimečné je pak i to, že se Daniela Iwashita a Michal Plzák rozhodli uspořádat sborník k jeho nedožitým padesátým narozeninám, které by oslavil letos v lednu. Několik příspěvků z něj otevírá první číslo Hosta.
Jedním z témat, které se v Balabánových textech vracelo a o němž mluvil i v rozhovorech, byla nostalgie za starým světem. Přesněji řečeno poznání, že se rozpadá to člověku nejbližší, co ho kdysi obklopovalo a chránilo — ať už to byla rodina nebo církev —, a on stojí opuštěn tváří v tvář světu, který se prudce mění a kterému přestává rozumět. O podobných tématech, byť nikoliv z pozice vypravěče příběhů, ale vědce a analytika, hovoří v rozsáhlém rozhovoru také politolog Petr Fiala. Všímá si pak především toho, jak rozpad tradičních hodnot nebezpečně ovlivňuje současnou českou i evropskou politiku a tím i vztah člověka k ní.
Příliš veselá pak není ani zpráva Erika Gilka o stavu české historické prózy. Ve své studii ukazuje, že po roce 1989 se vytratila naléhavost, kterou tento žánr do té doby měl, a v poslední době víceméně živoří.
Aby však novoroční editorial nevyzníval pouze pesimisticky, je důležité připomenout také závěry výzkumu čtenářství, které v rubrice K věci shrnuje Jiří Trávníček. Ukazuje se, že ne vše z onoho starého světa podléhá erozi a že pořád patříme ke světové čtenářské špičce. A dobrou zprávou je i to, že nejvíce čtou dívky a ženy ve věku 15 až 24 let. Zdá se tedy, že máme zaděláno i na další čtenářské generace. A že by i nové abonenty Hosta? V každém případě všem, co čtete Hosta už nyní, přeji dobrý rok 2011…
Miroslav Balaštík
Lze napsat reportáž tak, aby si zachovala věcnost a přesnost, a přitom se jednalo o literárně hodnotný text? Jistě ano, jenže v této zemi se tomu málokdo věnuje, říká novinářka a spisovatelka Petra Procházková v rozhovoru, který nám poskytla. Že jsme ji o rozhovor požádali, není žádná náhoda: tematický blok tohoto čísla se věnuje tradici polské literární reportáže. V Polsku se totiž tomuto žánru řada autorů věnuje a také to umí. Co polská literární reportáž obnáší, vysvětluje ve svém článku Lucie Zakopalová, a jak je možné, že u našich severních sousedů něco tak úžasného existuje, prozrazuje v následném rozhovoru Mariusz Szczygieł. Ten nám při té příležitosti také poskytl krásnou fotografii, která dává nahlédnout do soukromí jeho osobní knihovny. Kdybyste si mohli fotografii zobrazit na monitoru v reálné velikosti a přečíst si, jaké svazky ta knihovna skrývá, jen byste zírali. Polská linie květnového Hosta pokračuje rozhovorem s polonistou Wojciechem Solińským, který se týká čtenářské recepce Bohumila Hrabala v Polsku. Dále už Polsko opouštíme a v článku Dáši Beníškové se zamýšlíme nad budoucností Festivalu spisovatelů Praha. Prozradím jen tolik, že festival navzdory všemu budoucnost má. A má ji bezesporu i Alherd Bacharevič, který od ledna přispívá do naší rubriky Deník spisovatele. Na stránkách Hosta se s ním však pro tentokrát rozloučíme; počínaje červnem vystřídáme strastnou životní realitu běloruského exilového autora výletem do největšího světového centra spisovatelství a spisovatelské závisti.
Marek Sečkař
Kobold Radky Denemarkové a Mrtvý muž Bianky Bellové. více ▸