Kulatý stůl s pány Milanem Uhdem, Antonínem Přidalem a Pavlem Švandou, jenž proběhl na festivalu HOSTování a který vám nabízíme jako úvodní materiál čísla, pro nás byl docela nevšední záležitostí, i když téma, připouštím, možná už někomu přijde usedlé. O co jde? Beseda, bez ohledu na to, o čem šla řeč, byla na dnešek asi hodně vzácným rétorickým trojkoncertem, po němž člověku nějakou dobu připadalo, že „vůbec neumí mluvit“. Ten účinek nevyplynul z náhodného kouzla podvečera; potvrdil to i výsledný text, který se po zredigování takřka neliší od toho, co z pódia skutečně zaznívalo. Šťastná to mládež, která může navštěvovat přednášky takových osobností! Věřím, že beseda o Hostu do domu zaujme i vás, stejně jako další materiál čísla — zpráva o aktuálním stavu médií od Karla Hvížďaly. Sleduje ekonomické procesy, které na média působí, všímá si pokračující elektronické revoluce. Jistě jde o víc než jen o abstraktní kondici „sdělovacích prostředků“, které se dnes z velké části změnily na zprostředkovatele takzvané infozábavy a často skutečně na „kanály“. „Tváříme-li se nebo chováme-li se tak, jako by na tomto stavu nebylo možné nic změnit, pak sami vytváříme prostředí, kde je možné cokoliv,“ varuje autor na konci své zprávy.
Poezie zřejmě není žánr, který nás jako živá voda zachrání před „pastí, na jejíž hraně společnost balancuje“, jak na to upozorňuje Hvížďala, ale pokud už jsme zavadili o probíhající elektronizaci čtení, jistě to bude právě dobrá poezie, jež bude různým plackám s displeji vzdorovat nejurputněji. Kvalitně redakčně ošetřená a graficky vypravená „papírová“ sbírka, společenství čtenářů, setkaní na autorském čtení, to vše zde bohdá bude ještě v roce 2100. Teď však končí rok „deset“ a já chci upozornit na studii mladého básníka a kritika Jakuba Řeháka, který se této oblasti uplynulý rok věnoval. Co je poezie… Emoce? Krása? Jistě také, ale navzdory zažitému obrazu i rozlišování významů a odstínů jazyka, úsilí o přesnost, o sdělení a sdílení, pro které není místo jinde než právě v básni. Mimochodem — není příznačné, že každý z těch pozoruhodných mužů od kulatého stolu má na svém kontě kromě bohaté „odborné činnosti“ také nejednu básnickou knihu?
Martin Stöhr
Lze napsat reportáž tak, aby si zachovala věcnost a přesnost, a přitom se jednalo o literárně hodnotný text? Jistě ano, jenže v této zemi se tomu málokdo věnuje, říká novinářka a spisovatelka Petra Procházková v rozhovoru, který nám poskytla. Že jsme ji o rozhovor požádali, není žádná náhoda: tematický blok tohoto čísla se věnuje tradici polské literární reportáže. V Polsku se totiž tomuto žánru řada autorů věnuje a také to umí. Co polská literární reportáž obnáší, vysvětluje ve svém článku Lucie Zakopalová, a jak je možné, že u našich severních sousedů něco tak úžasného existuje, prozrazuje v následném rozhovoru Mariusz Szczygieł. Ten nám při té příležitosti také poskytl krásnou fotografii, která dává nahlédnout do soukromí jeho osobní knihovny. Kdybyste si mohli fotografii zobrazit na monitoru v reálné velikosti a přečíst si, jaké svazky ta knihovna skrývá, jen byste zírali. Polská linie květnového Hosta pokračuje rozhovorem s polonistou Wojciechem Solińským, který se týká čtenářské recepce Bohumila Hrabala v Polsku. Dále už Polsko opouštíme a v článku Dáši Beníškové se zamýšlíme nad budoucností Festivalu spisovatelů Praha. Prozradím jen tolik, že festival navzdory všemu budoucnost má. A má ji bezesporu i Alherd Bacharevič, který od ledna přispívá do naší rubriky Deník spisovatele. Na stránkách Hosta se s ním však pro tentokrát rozloučíme; počínaje červnem vystřídáme strastnou životní realitu běloruského exilového autora výletem do největšího světového centra spisovatelství a spisovatelské závisti.
Marek Sečkař
Kobold Radky Denemarkové a Mrtvý muž Bianky Bellové. více ▸