9/2010
Obsah čísla 9/2010
uvízlé věty
Zdeněk Grmolec: Jsme opravdu zařízeni na povrchnost?
z-kraje
Barbora Škovierová: Bratislavská terapia literatúrou
osobnost
(Kulatý stůl na téma Host do domu)
glosa
(Jan Dvořák: Glosa Šlosarovi)
esej
Jakub Řehák: Dobrá báseň sevře žaludek
(Co se v roce 2010 stalo v zemi poezie?)
zlatá devadesátá
Martin Stöhr: To, čemu já říkám devadesátky…
beletrie
Diana Tuyet-Lan Nguyen: Obchod na křižovatce
Radek Malý: Ještě ne tma, dávno ne den
(Čtyřverší z let 2004–2009)
kalendárium
Libor Vykoupil: Lautréamont — Plachý vrah andělů
k věci
Karel Hvížďala: Co ohrožuje média v roce 2010?
(Zpráva o stavu médií)
šlosarka
Zavazuji se vlastnímu svědomí
na pár vět
Být bohatý je dnes v Norsku přijatelné…
(S Erlendem Loem o literatuře a norské společnosti)
na návštěvě
Tomáš Mazal: Ty dvě holky z Kostelce... a třetí z Černé Hory?
(Na návštěvě v románové krajině Josefa Škvoreckého)
typomil
Martin Pecina: Z papíru na displej a zase zpátky
fotografie
Petr Klimpl: Jak vyfotografovat portrét Brna
(Na okraj snímků Petra Daniela a Pavla Šešulky)
Kritiky a recenze
kritika
Petr Hrtánek: Nový starý dobrý Hakl
(Emil Hakl: Pravidla směšného chování
Veronika Košnarová: Breton básník
(André Breton: Otevřte, to jsem já)
Zuzana Fonioková: Pět příběhů o lidské duši
(Kazuo Ishiguro: Nokturna. Pět příběhů o hudbě a soumraku)
další recenzované tituly
Jan Jícha: Průšvih v Lurdách
Bohumil Krejza: Malý město
Dalibor Funda: Poslední promítač ze Sudet
Markéta Hejkalová: Důkazy jejího života
Tomáš Prokůpek (ed.): Generace nula: Český komiks 2000–2010
Jurij Andruchovyč — Andrzej Stasiuk: Moje Evropa
Romain Slocombe: Lolita komplex
Mirosław Nahacz: Čáp a Lola
Pavel Kolmačka: Moře
Anna Pammrová: Dopisy
Claudio Magris: Daleko odkud.
Joseph Roth a východožidovská tradice
John Berger: O pohledu
periskop
Pavel Ondračka: Budoucnost budoucnosti
(Planeta Eden, Centrum současného umění DOX)
červotoč
Josef Dubec: Dejte rty mé nocím…Dej rty mé nocím, smrt mou lásce
(Divadlo U stolu, večer věnovaný 100. výročí narození Františka Hrubína)
zoom
Petr Lukeš: Prázdnota a plnost umírání
(Smrt pana Lazaresca, režie Cristi Puiu;
Strýček Búnmí, režie Apichatpong Weerasethakul)
polemika
Martin Puskely: Literárním nominalismem proti ideologickému realismu
telegraficky
Petr Odehnal: (Bez)vědomí kontextů
Světová literatura
esej
Karel Helman: Za bludným kořenem imigrace
(Nad dvěma vrcholnými ukázkami americké přistěhovalecké literatury)
beletrie
Meir Šalev: Ruský román
Flavio Soriga: Kočka
studie
Petra Kohoutková: Hýbu se, tedy jsem naživu
(Současná arménská poezie)
hostinec
Ladislav Zedník: Za vylomenou páteří plotu více ▸
Editorial
„Před několika lety si Ministerstvo zahraničí nechalo udělat průzkum image České republiky v cizině. Z výsledků vyplynulo, že v očích cizinců jsou Češi milý, ale poněkud zaostalý národ, který žije ve venkovských chalupách a věnuje se převážně pití piva, lidovým tancům, výrobě věžních hodin a slunečnicového oleje,“ píše Marek Sečkař ve svém textu o fungování Českých center. Ty jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničí a na několika místech světa za nemalé peníze představují Česko jako „moderní kreativní zemi s bohatou kulturní tradicí“ (podle vlastních slov). Vynakládají se tyto prostředky účelně? Daří se, alespoň na poli kultury, měnit komický obraz naší země v očích cizinců? Čtěte článek „Na výspách české kultury“. Ale asi byste jej nepřehlédli, stejně jako vzpomínkové texty věnované Ivanu Jirousovi nebo recenzní oddíl. I redaktor je především čtenář; rád jsem si přečetl nové verše Petra Halmaye, zaujala mne rubrika Čtenářský deník s odpovědí čtenářky Michaely Šlapákové, která říká, jak rostlo její čtenářské sebevědomí, až se naučila nedočíst knihu, i když byla věhlasná. Zaujala mne také stať Michala Sýkory o Colinu Dexterovi. Informace na konci článku uvádí, že působí na katedře divadelních a filmových studií, ale není úplná. Chybí tam, že „autor je spisovatel“. Dexter nebo Sýkora? Je to Případ pro exorcistu! Zajímejte se o něj, pokud vás baví (nebanální) detektivky. Ty věžní hodiny mne ovšem rozesmály. Kdo nemontuje, není Čech. Snad má ten stereotyp nějaké racionální jádro, každopádně zní to velmi poeticky. Hned jsem napsal textovku s dotazem kamarádovi, o kterém vím, že se tím zabývá. „Stále se vyrábějí věžní hodiny, ale v menší míře — ve Vyškově a v Praze,“ píše. Tak vida, už jsem ani nečekal odpověď. Je pozdě večer. I Host má zpoždění, v březnu se to ale srovná. Děkuji za pochopení a přeji všem jen dobré časy…
Martin Stöhr více ▸
V Kritickém klubu Českého rozhlasu 3 – Vltava ze dne 6. února
o Slezském románu Petra Čichoně. více ▸
Dokument o Janu Balabánovi a webové stránky autora
Zhlédněte dokument v archivu České televize. více ▸
Slevy vybraných titulů
Zlevnili jsme některé naše knihy, především z oblasti odborné literatury. více ▸