Tak nás televize konečně obšťastnila filmovým Májem, podpořeným ještě dokumentem o natáčení. Zahlédl jsem několik vypečených sekvencí. O Máji bezelstně mudruje půvabná herecká mládež i bělohřívý pan režisér (O co v tom jde? O sex - co jinýho!), takže zaplaťbůh, že se ke slovu dostane i někdo, jako je profesor Dalibor Tureček. O tisíckrát probraném tématu - a nejen o něm - dokáže mluvit podnětně a hlavně s vědomím souvislostí. Televizi nechme stranou; i v tištěných médiích to už pomalu začíná být vzácné. Tureček zmiňuje, že žádná další máchovská „perlička" už na výjimečném díle nic nezmění. Cosi ovšem můžeme změnit my, kteří čteme. Právě taková slovutná výročí (a přiznejme si, je na nich cosi magického i odpudivého) jsou dobrá k tomu, abychom se s texty, které údajně tak dobře známe, setkali znova. Zkusil jsem to s Májem a bylo to dobré. Zkuste to taky.
Minule byl na obálce Hosta New York, nyní inzerujeme České Budějovice. Asi „kouzlo nechtěného", řekne si redaktor a spíš tak nějak trne, aby to, čím se několik týdnů zabýval, stálo za pozornost laskavých čtenářů (pokud možno nejen z jihu Čech). Ale to platí pro každé číslo.
Do palubního deníku kolegy Němce se už nedostalo, že jsme pobyt v jihočeské metropoli zakončili návštěvou Hluboké. Nezlákal nás zámek, ale Alšova galerie a retrospektiva Karla Zlína, výtvarníka a básníka žijícího v Paříži. Proč to zmiňuji? Nedávno jsem otevřel sobotní Lidovky a narazil na zprávu, která mi přišla opravdu nehorázná. Tato výstava byla na čtrnáct dní uzavřena na přání hejtmana Jiřího Zimoly a firmy Koh-i-noor, která si v prostorách galerie uspořádala podnikový večírek. Podle pana hejtmana tam byl stejně „klídek, pár návštěvníků denně". Ano, tak nějak to bylo, mohu dosvědčit.
Milí čtenáři, přeji vám hezké léto, třeba na svých cestách navštívíte právě Budweis. A zkuste si v kiosku koupit „pikador". Razdva vyjde najevo, zda to není nějaká další Cempírkova kulišárna!
Martin Stöhr