Dívám-li se několik roků zpět na hostovské „vánoční" editorialy, většinou se v nich mluví o slavení. Na literární časopis to jistě v tomto období není příliš velký invenční výkon. Jenže co také vymýšlet, když právě s počínajícím adventem musí redaktor vedle duchaplných sloupků vyplňovat stohy nových žádostí o granty. A co hůř - vyúčtovávat ty staré. Letos jsem byl tedy rozhodnut nedat se tak lacino (další z únikových témat je pochopitelně psát editorial o tom, jak se píše editorial). Když jsem však na stole vedle obří grantové kalkulačky našel tři týdny staré noviny ze 17. listopadu, věděl jsem, že toto setkání „deštníku a šicího stroje" znamená, že o slavení to bude i tentokrát.
Většinou skeptický Jiří Peňás psal o koncertu k výročí sametového převratu a přistihoval sám sebe, že ho letošní oslavy dojaly až k slzám. A nebyl v tom sám. Snad každý, s kým jsem o tom mluvil, mi potvrdil, že letos to bylo prostě jiné.
V jednom ze svých esejů píše Milan Kundera o své zkušenosti roku 1968. Říká, že vedle faktické paměti, která je plná omylů a bezděčných lží, má i druhou paměť - existenciální, která říká, že prožil událost související s bytím a nebytím národa. Možná tedy, že bylo potřeba jedné generace, aby se naše zkušenost listopadu 1989 začala přesunovat z faktické paměti do sféry existenciální, abychom v každoročně omílaných historických faktech začali nacházet nějaký hlubší smysl, který nás jitří. A zřejmě právě to je chvíle, kdy velké dějinné události přestávají patřit historikům a stávají se součástí kolektivní paměti, chvíle, kdy se výročí stává svátkem.
Pak je tu ta kalkulačka. Kultovní předmět. Symbol polistopadové proměny, v níž jsme se učili vše počítat a přepočítávat. A vedle ní novinový titulek s ixtou variací na finanční krizi. Jako by nám v tom dvacetiletém úprku za blahobytem někdo podrazil nohy. A když se teď zvedáme, naštěstí ne příliš potlučení, udiveně se rozhlížíme, odkud a kam jsme to vlastně běželi. Protože tahle finanční krize není krizí existenční, ale existenciální, krizí důvěry ve všemocnost ekonomiky a víry, že nás hromadění peněz přivede ke štěstí. A ta kalkulačka se vedle dvacet let staré fotky z Národní třídy zdála najednou mnohem menší a zase jen obyčejnou plastovou krabičkou s čipy nebo integrovanými obvody.
Jenže pak jsem v hromadě papírů na stole objevil i to, co jsem hledal: formulář grantové žádosti, část B - rozpočet projektu... Za celou redakci Hosta vám přeji, abyste letošní vánoční svátky nemuseli vůbec nic počítat a nový rok se nestal jen dalším projektem, který je třeba vyplnit.
Miroslav Balaštík