Příloha Světová literatura je v tomto čísle věnovaná projektu Nejlepší americká poezie, jehož analogie by se měla příští rok objevit také u nás. Editorem knihy Nejlepší české básně roku 2009 bude literární kritik Karel Piorecký, který se současnou českou poezií soustavně zabývá.
Jste editorem připravované antologie Nejlepší české básně 2009, která vyjde příští rok. Jakým způsobem se budou básně vybírat?
Nápad vznikl v USA a dnes obdobné ročenky vycházejí v několika zemích světa. Jde o to vybrat přibližně čtyřicet až padesát nejlepších básní, které byly uveřejněny v uplynulém roce. Vybírat se tedy bude z básní publikovaných v českém jazyce v období od září 2008 do září 2009 v jakémkoli periodiku, sborníku, knize či na internetových stránkách. Nesmí přitom jít o překlad z cizího jazyka a stranou rovněž zůstane nově otištěná poezie nežijících autorů. Od jednoho básníka je možné vybrat i více textů, nejvýše však tři. Výsledkem bude soubor, který vyjde knižně na podzim příštího roku. První široký výběr připraví editor, tedy já... Z tohoto „předvýběru" pak arbitr (renomovaný básník, v našem případě Karel Šiktanc) vybere podle svého uvážení ty nejlepší. Editor pak napíše studii o současném básnictví a arbitr úvodní esej, v němž se dotkne svého vztahu k poezii jako takové i konkrétních textů, které pro antologii vybral.
Nemohu se nezeptat na kritéria, podle nichž budou vybírané texty „filtrovány" a označovány za „nejlepší" či jedny z nejlepších za uplynulý rok...
Jak je z edičního záměru patrné, výběr „nejlepších" básní nebude sugerovat iluzi objektivity, ale bude výsledkem setkání dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. V tom považuji projekt Nejlepší česká báseň za průlomový. Literární ocenění se u nás dosud rozdělovala výhradně kolektivním rozhodnutím komisí, což vyvolávalo iluze objektivity a váhy takových rozhodnutí. Úroveň, na níž se pohybuje rozhodování o literárních cenách v posledních letech, ovšem ukazuje, že váha takového kolektivního rozhodnutí je velmi relativní. Nejlepší česká báseň tuto relativitu nezastírá. Jejím výsledkem by podle mé představy měl být jakýsi (mini)kánon textů, za jejichž výběr ručí dva konkrétní lidé, a ostatní s jejich výběrem mohou polemizovat a diskutovat o něm. To bych považoval za ideální výsledek celé práce. Koneckonců tento způsob není ani v českém prostředí žádnou novinkou. Například výpravná architektonická ročenka, která každý rok shrnuje „nejlepší" české stavby, má tradici a respekt už od začátku devadesátých let...
Jak budete postupovat při výběru z internetových stránek?
Internet představuje neohraničený prostor pro každého a pro cokoliv. Je mi předem jasné, že nebude v mých silách přečíst a hodnotově posoudit veškeré básně publikované na českých literárních serverech za daný rok. Není to v silách jednoho člověka, podobně jako není možné nahlédnou do šuplíků všem básnícím gymnazistům, odžívajícím si svůj lyrický věk. Čtení v tomto případě bude spíše namátkové. Nechci poezii publikovanou na internetu apriori přehlížet, ale pravděpodobnost, že se na českých literárních serverech objeví jedna ze čtyřiceti nejlepších básní roku, se podle mého názoru blíží nule. Jiná situace by byla, kdyby se u nás internet stal tvůrčím nástrojem básníků, nikoli pouze nesnesitelně snadnou cestou k publikování (výjimku zde tvoří snad jen osobitý server magazlin.cz, ovšem i ten má daleko k experimentům a tvůrčím objevům, které přinesla takzvaná digitální poezie například v Německu).
Současnou poezii soustavně sledujete a recenzujete. Jaké trendy v ní v posledních letech převládají?
Soustavně jsem se zabýval poezií devadesátých let. V ní lze relativně zřetelně vymezit základní tendence, nebo - jak vy říkáte - trendy. Od konce uplynulé dekády se tato možnost, zdá se mi, stále zeslabuje. Jako by poezie neměla sílu jakékoli silné trendy generovat, nastolovat otázky a hledat cesty k odpovědím. Abych mohl myšlenkově uchopovat poezii posledních let, cítím stále silnější potřebu strukturovat si její obraz nikoli podle toho, jaká je poezie daného období sama o sobě, ale podle toho, jak se vztahuje ke kulturnímu a mediálnímu kontextu, v němž je jí dáno existovat. Na jedné straně nalézám silnou tendenci chápat poezii jakožto útočiště před agresivní populární a konzumní kulturou a před degenerativním působením elektronických i nových digitálních médií. Na straně druhé nalézám poezii, která se k tomuto kontextu staví aktivně, útočně a subverzivně, snaží se kriticky a ironicky podrývat zdánlivě samozřejmé mediální způsoby nakládání s jazykem a rovněž se kriticky pozastavuje nad adekvátností tradičních prostředků básnického jazyka v aktuálním mediálním kontextu. Ale k odpovědi na vaši otázku by bylo potřeba minimálně několik stran, nikoli těchto pár vět.
Mají podle vás antologie smysl?
Pokud bych o jejich smyslu pochyboval, nepřijal bych nabídku stát se editorem takové antologie. Smysl vidím především v příležitosti upozornit na samu existenci současné poezie. Myslím, že značná část lidí, i těch, kteří sledují kulturní dění, si při slově poezie asociuje spíše kulturu století devatenáctého, nikoli jednadvacátého. Pokud by se tuto zdeformovanou představu podařilo alespoň z části narušit, byl bych spokojen.
Ptal se Miroslav Balaštík
Karel Piorecký (*1978) vystudoval bohemistiku a germanistiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (diplomová práce Mlčení Vladimíra Holana). Následovalo doktorské studium na Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity (disertace Mladá poezie devadesátých let 20. století). Od roku 2005 pracuje v Oddělení pro výzkum literatury 20. století ÚČL AV ČR, v. v. i. Zde se podílí především na kolektivním lexikografickém projektu Slovník české literatury po roce 1945 on-line. Participoval také na souboru interpretací V souřadnicích volnosti (v tisku) a působí rovněž jako editor. Věnuje se literární kritice ve spolupráci s časopisy Host a Tvar. Literárněhistorické a teoretické studie publikoval ve sbornících a časopisech Česká literatura, Aluze, Tvar, Romboid. Podílí se také na aktivitách občanského sdružení Litterula (projekt Báseň mého srdce a stejnojmenný sborník).
