V roce 1984 požádal německý režisér Philip Gröning převora kartuziánského kláštera La Grande Chartreuse, nacházejícího se v alpské samotě poblíž francouzského města Grenoble, o svolení k natáčení dokumentu o životě zdejších mnichů. Tehdy se mu dostalo zamítavé odpovědi s vysvětlením, že mniši nejsou na takový zásah do svého kontemplativního způsobu života prozatím připraveni. „Zkuste to za deset nebo třináct let," zněla odpověď převora.
Po dlouhých šestnácti letech bylo režisérovi umožněno vstoupit do uzavřeného a tichého světa kartuziánských mnichů, v jejichž komunitě strávil půl roku. Výsledkem je monumentální dokument zachycující život mnichů jednoho z nejpřísnějších řádů na světě.
Převor kláštera nestanovil režisérovi žádné specifické podmínky natáčení s výjimkou zákazu umělého osvětlení, doprovodné hudby a doplňujícího komentáře. Právě díky těmto omezením vznikl film, který ve své formální čistotě a jednoduchosti vytváří se životem mnichů dokonalou harmonii. Přítomnost režiséra, kameramana a zvukaře v jedné osobě (filmový štáb rovněž nebyl povolen) nijak nenarušila jejich pravidelný životní chod. Ten spočívá v podřízení se základním třem principům - opakování, rytmu a tichu. Rytmické opakování a ticho jsou základem nejen činností všedního života, jako je práce kuchaře a rozvážení jídla, klášterní holičství, práce zahradníka pečujícího o klášterní zahradu, krejčího při šití řeholního oděvu, ale i duchovního života v pravidelných modlitbách mnichů v samotě cely, ve společných modlitbách v chrámu nebo v obřadech přijímání nového člena. Práce a modlitba tvoří v životě kartuziánských mnichů dokonalou jednotu, a tak i zdánlivě banální, nezajímavé činnosti získávají hluboký smysl. Třeba podotknout, že film není spekulací o vztahu modlitby a práce, o smyslu mnišského kontemplativního života, o vztahu člověka k Bohu. Režisér nepátrá po důvodech odchodu jednotlivých (často velmi mladých) mužů do kláštera, nesoudí je ani se nevtírá do jejich přítomnosti. Přitom se mu podařilo zachytit průběh mnišského života v jeho celistvosti, tedy nejen za zdmi kláštera, ale i při ojedinělých vycházkách. Tak může divák z decentního odstupu sledovat sáňkování na sněhu nebo vzájemné rozhovory mnichů, v nichž se prolínají vážná témata (křesťanská symbolika) s tématy banálnějšími (mytí rukou před jídlem). Tímto prostým respektováním (zobrazením zbaveným všech kritických soudů) života mnichů vznikl věrohodný dokument a zároveň velmi intimní snímek. K intimitě přispívá také skutečnost, že mniši nejsou divákům představeni prostřednictvím dlouhých rozhovorů či komentářů, ale pomocí minutového tichého pohledu do kamery.
Filmový snímek je dlouhý sto šedesát minut a obsahuje pouze necelých pět minut mluveného slova. Velkou část zvukové složky vyplňují zvuky běžného života - kroky, zatápění v kamnech, stříhání látky, napouštění vody - dále pak bijící zvony, modlitby a zpěvy mnichů v chrámu. Velké ticho filmu proto znamená spíše nepřítomnost slov, nepřítomnost zbytečných slov, kterými je dnešní svět tolik zaplněn. Teprve v takovém tichu se začíná naslouchat, jak praví jeden z mezititulků. Důležitou součástí zvukové stránky filmu jsou rovněž hlasy přírody. Philip Gröning při natáčení, jak již bylo uvedeno výše, nezobrazoval život v klášteře izolovaně od okolní krajiny. Alpská příroda a měnící se roční období jsou bytostnou součástí filmu. Zvláště obraz střídání ročních dob, střídání dne a noci dotvářejí atmosféru kláštera jako místa, kde se čas nezastavil (jak by se na první pohled mohlo zdát), jen plyne volněji, klidněji. A právě v rytmu pravidelného tichého opakování ročních proměn přírody se režisérovi podařilo přesně zaznamenat rytmus pravidelného tichého opakování všech denních činností a modliteb v životě mnichů.
Jedním z hlavních záměrů režiséra bylo natočit film o tichém světě kontemplací a modliteb, o vnitřní rovnováze a harmonii. Podle vlastních slov Philipa Gröninga „jsme zvyklí, že filmy tohoto druhu k nám přicházejí z dalekého Východu, a přitom zapomínáme na naše vlastní kořeny". Právě v tom spočívá jeden z největších přínosů Gröningova filmu. Ojedinělý dokument je především svědectvím o životě naplněném modlitbou, kontemplací a harmonií, jež tvoří vlastní jádro křesťanství, na jehož základech se formovala celá evropská kultura. Je skutečně zarážející, že současní Evropané mají tuto vnitřní životní rovnováhu takřka před očima, a přitom ji hledají v buddhismu či jiných východních naukách.
Gröningův snímek vzbudil velkou pozornost již při prvním uvedení v Německu (uvádí se dokonce, že v návštěvnosti předstihl Harryho Pottera). Mimořádný úspěch zaznamenal rovněž v italských kinech. V roce 2005 ohromil benátský festival, kde byl uveden mimo soutěž, a po filmových cenách na několika festivalech (Toronto, Rotterdam, Sundance) přibylo ocenění za nejlepší evropský dokument. Snad se uvedení tohoto výjimečného filmu v kinech dočká rovněž český divák. Jednou z mála možností, jak se s filmem prozatím seznámit, je zakoupit si DVD (dvojdisk v původním francouzském znění s italskými titulky) v internetovém knihkupectví www.paulinky.cz za cenu 585 korun + poštovné (celkem 660 korun). Paulinky k disku přikládají pět stran českého překladu titulků a všech mezititulků s biblickými citáty.
Autorka (1981) je kurátorka PPM v Rajhradě.
