Editorial

Už ani ty zimy nejsou, co bývaly, napsal autor „Uvízlých vět", když před Vánocemi odevzdával svůj text. Dnes se dívám přes okno redakce na dvůr areálu. Několik šílených řidičů se tam ze závějí marně snaží vyhrabat svoje auta. Sváteční proluka vždy zkomplikuje naše pravidelná tempa i všechny dobré úmysly, takže jsem dlužen omluvu za zpoždění. Letošní jednička je zčásti věnovaná Zlínu, městu, ve kterém jsem se narodil a dlouho žil, a tak mi jeho příprava chvílemi dosti brnkala na nervy. Každý má někde svůj Zlín a zřejmě skoro každý také zná tu směs lásky a ironické distance, se kterou lne k rodné vísce. Párkrát jsem se opravdu přistihl u zaťatého plnění „vlastenecké povinnosti". Vizita myslím nakonec nedopadla zle. Přece jen je o čem referovat, ve Zlíně působí několik osobností, které určitě patří na literární mapu (nejen regionu), kultura ve městě žije a mohla by stát jedním z pilířů jeho nově budované identity.

Nechceme čísla věnovaná městům začít sekat jako Baťa cvičky, ale vypadá to tak, že ještě letos navštívíme České Budějovice, a zřejmě to nebude zastávka poslední. Nápad vyšel z rubriky Aleše Palána „Na návštěvě". Dospěli jsme ke shodě, že tato rubrika by napříště nemusela být věnována pouze jednotlivým nakladatelstvím, ale rovnou celým „místům" a dění v nich. Takže příště už zase s Alešem, a to na Kladně. V únorovém čísle se poprvé představí i delší cyklus věnovaný reflexi devadesátých let v literatuře.

Vedeme zde v redakci s kolegou Markem, který sedí za přepážkou, takové ty banální pracovní rozhovory (hodí se ta fotka? - raději jinou - tak počkej - dík), a vedeme je stále, jenže on tam Marek už mnoho týdnů není. Má svůj notebook rozevřený někde v New Yorku a všechno se to děje on-line, přes skype a e-maily. Člověk si mockrát přečetl, jak to všechno funguje, ale stejně nad tím znova žasne. Nejvíc třeba při večeru, kdy náš barák na Radlase ztichne a z pracovního hovoru se vyloupne nefalšovaná černá hodinka...

Takže ještě raz - dobrý rok 2010, milí čtenáři! Už ani ta numera nejsou, co bývala, což? Začínají se taky tvářit tak nějak digitálně. Ale já věřím, že i v éře jedniček a nul si rádi najdete čas na starosvětské večery s Hostem, lampou a šálkem něčeho dobrého. Zprávy o počasí ovšem i nadále sledujte raději na internetu!       

Martin Stöhr